Mgr. Vítězslav Jandák - Volební lídr ČSSD za Jihočechy

Aktuální

Media

ČSSD se chová zodpovědně

22.09.2009

Rozhovor s lídrem jihočeské ČSSD, poslancem Vítězslavem Jandákem.

Pane poslanče, mnozí lidé mají přes všechny zprávy v novinách, televizi nebo rozhlase v hlavách trochu zmatek. Můžete nám nějak srozumitelně říci, co se vlastně v úterý 14. září dopoledne ve Sněmovně stalo?

Mohu a rád. Ale nebude to nic překvapivého. Jen stručně. V červnu roku 2006 dopadly volby nerozhodně. ODS sice získala nejvíce mandátů, ale nebyla schopna ani se svými koaličními partnery sestavit většinovou vládu. Trvalo tři měsíce, než vznikl první Topolánkův kabinet, ten fungoval pouhé čtyři měsíce a důvěru Sněmovny nedostal. Další čtyři měsíce trvalo, než sestavili vládu druhou a ta získala podporu jen díky hlasům poslanců, kteří zapomněli na to, za kterou stranu byli do Sněmovny zvoleni. I nadále se Topolánek držel u moci jen s vypětím všech sil, až ho nakonec letošního března položili na lopatky jeho vlastní lidé. Svádět to na ČSSD je nesmysl. Kdyby měl pořádek ve své vlastní straně (a pan Bursík u Zelených), tak vládli doteď; mohli bychom návrh na nedůvěru vládě podávat každý měsíc a stejně by nám to nebylo nic platné.

Dobře, jeho vláda po druhé padla, podařilo se vytvořit vládu novou s úkolem přechodně řídit zemi a připravit předčasné volby, byly na tom nějaké dohody – a stejně je to jinak.

Ono totiž rozpustit Sněmovnu nejde jen tak. Ukažte mi člověka, který by dobrovolně přijal funkci předsedy vlády s tím, že ví, že mu vzápětí bude vyslovena nedůvěra, neboť jako jednu z možností rozpuštění naše ústava požaduje, aby vláda buď nedostala důvěru třikrát po sobě, anebo aby se Sněmovna nějakým jejím návrhem zákona, spojeným s hlasováním o důvěře, nezabývala nejméně 3 měsíce. Nehledě na to, že čas plyne rychle a celý ten proces by se do řádných voleb sotva stihnul. Tak právníci navrhli řešení udělat to speciálním zákonem. Že někdo ten zákon napadne a že Ústavní soud jeho žádosti vyhoví, to opravdu nikoho v tu chvíli nenapadlo.

Tak jste vymysleli jiné řešení a docela razantně ho prosadili změnou ústavy. A za tři dny je opět všechno jinak.

Bohužel. Mnozí právníci jsou sice přesvědčeni, že vše bylo v pořádku, jenže druzí (a nebylo jich málo) nevyloučili, že se historie s Ústavním soudem bude znovu opakovat. To už by bylo velmi zlé. Nejde ani tak o to, že bychom byli všem pro smích, ale nestačil by se schválit rozpočet. Rozpočtové provizorium by se ze všeho nejvíc dotklo krajů včetně toho našeho. Nemohli bychom čerpat příspěvky z evropských fondů, zastavil by se příliv investic, stali bychom se absolutně nedůvěryhodnou zemí. A teď přijde to nejdůležitější: když sociální demokracie zjistila, jak velké je riziko dalších zmatků a nestability, udělala něco na první pohled až nepochopitelného. Vyměnila takřka jisté blížící se volební vítězství  - vždyť nám všechny průzkumy veřejného mínění dávaly oproti ODS náskok pěti až osmi procent – za politickou a hospodářskou stabilitu České republiky. Nevymýšlím si. Totéž přiznali i pravdivě ekonomové a nakonec i prezident republiky Václav Klaus. Ten by ČSSD jen tak pro nic za nic nepochválil. Prostě riskovat další možná negativa jsme už prostě nechtěli. Jsme stranou zodpovědnou, a proto zvítězil názor, že prospěch této země je důležitější než stranické zájmy. Já vím, že pro některé politiky je to nepochopitelné, protože oni by podobného činu schopni nebyli, ale já věřím, že lidi naše rozhodnutí nakonec nejenže pochopí, ale i ocení.

Zpět do článků