Mgr. Vítězslav Jandák - Volební lídr ČSSD za Jihočechy

Aktuální

Media

Jandák promlouvá o Kim-Ir- senizaci Václava Havla a dobromyslném knihomolovi s ďábelským obsahem: Snad nás venkov zachrání před průserem

30.11.2014

ROZHOVOR Poslanec a herec Vítězslav Jandák je známý glosátor. Říká se mu „Nostradamus české politiky“. Vše, co před lety předpověděl, se splnilo a plní. Včetně toho, že je Zeman prezident a že významní podnikatelé brzo ovládnou politickou scénu. Pro ostřejší slovo, ale i upřímnost nejde daleko, přesto je si vědom toho, že mnohé to nemusí dvakrát těšit. V rozhovoru prozradil to, o čem si stejně všichni pokrytecky jen šeptají.

Pane poslanče, nedávno jste řekl, že příznivci Václava Havla, tzv. pravdoláskaři, jak je nazýváte, hledají nového vůdce. To jste myslel vážně?

Pokud člověk jen trochu vnímá atmosféru pražských kaváren, pak je to zřejmé. Než přejdu plně k vaší otázce, řekněme si zcela narovinu, že klaka tzv. pravdoláskařů má hned několik ideových proudů. Od naivního typu Táni Fišerové až po „militantí“ křídlo Pajerová, Halík, Putna a další. Mají své spory, mají své partičky, ve svém přesvědčení jsou však konzistentní jako málokdo, jsou si zkrátka vědomi úplné „mediální beztrestnosti“, neb mají mediální krytí. A to značné, jejich radikalizace se proto rok od roku stupňuje. Křídlo okolo Táni Fišerové, Dědečka, Helenky Třeštíkové a nemnoho dalších vytlačuje ona agresivnější druhá skupina, která významně posiluje, a to především u mladých lidí, kteří nezkoumají základy, ale povrch a vycházejí pouze z periodik typu Lidovek, Respekt, Reflex, které pravdoláskaře mají koneckonců hned mezi redaktory a hned z druhého křídla. Ale abych dokončil myšlenku, ano, pravda a láska hledala nového vůdce a podle veškerých informací ho už nalezla.

Je jím kněz Tomáš Halík?

Výběr nebyl příliš velký, pravdoláskaři potřebují mediálně schopného manipulátora a tím pan Halík bezesporu je. Jeho vytvářivá image hloubavého, „dobromyslného“ knihomola a intelektuála světových parametrů s laskavým projevem v křesťanském balení. Jistě chápete, že takovému koktejlu se „nedá“ odolat (úsměv), byť má ďábelský obsah.

Není snad v pořádku, že u mladých lidí vítězí osobnosti jako Václav Havel než například Kim-ir Sen? Tomáš Halík je uznávaný i v zahraničí, neměl by to být předpoklad kvalitního kandidáta na prezidenta?

Toho Kim-Ir-Sena jste uvedl vy. Nemám nic proti tomu, když kdokoliv vyjádří sympatie vůči komukoliv (vyjma Kim-Ir-Sena či Hitlera a Stalina), to je prosím demokracie, a tak by to mělo být. Mluvme však prosím o zdravé formě. Z Václava Havla se dnes stal regulérní politický směr, ač on sám měl v politice poněkud zmatek a ani jí nikdy vlastně nerozuměl a neporozuměl, on byl skutečně více kavárenský intelektuál levicového spektra se všemi klady i zápory. Z mého pohledu Havel nebyl nikdy politikem, ale aktivistou. Dnes se z jeho jména vytvořila nezpochybnitelná síla, která si hraje na cosi, co bych nazval svědomím národa. Právě „Kim-Ir-senizace“ Václava Havla je to, co dnes vidíme, ostatně nikdy mě vlastně neděsil Havel, ale spíše jeho příznivci v posledních deseti letech.

Co tím myslíte?

Přesně to, že pokud se dočkáme ze strany pravdy a lásky podobně formulované prezidentské kampaně jako v té poslední, pak se máme skutečně na co těšit (úsměv). Oni jsou do jisté míry hodně „metropolitní“ projekt, v menších městech a na venkově jsou ve velké defenzivě. A jak víme z historie, před průserem nás vždy ten venkov tak trochu zachránil, takže na něj tak trochu i spoléháme.

Co říkáte na stálý příklon mediální fronty k tzv. pravici?

Já bych neřekl k pravici, ta u nás už neexistuje, ale přímo k TOP 09. Umělci nikdy nebyli velkými vědci a politickými mysliteli, dokázali se zblbnout jak za bolševika, tak i za Protektorátu. Režim sem, režim tam. Nedávno jsem poslouchal v nějaké internetové diskusi nějakého pana „zpěváka“, na jehož jméno si bohužel nepamatuji, jdoucího proti prezidentu Zemanovi a měl jsem pocit, že sním či bdím, ale ten člověk byl buď dle projevu totálně namol, nebo řekněme slušně jen velmi, velmi neinformovaný. Každopádně mne po dlouhé době někdo opravdu pobavil (smích).

Miloš Zeman dle všech průzkumů tratí na popularitě, co tomu říkáte?

Nerad bych používal otřepaný Churchillův citát. Sám jsem si užil pozici nejpopulárnějšího politika v zemi a být dle grafů populární neznamená vždy být absolutně populární. Stejně jako být nenáviděn neznamená vždy být absolutně nenáviděný. Nálady národa se mění a nikdy nejsou zafixované na určité jednotce. Miloš Zeman je osobnost, která má své skalní příznivce a své skalní odpůrce, a ti si ruce po tom, co se stalo, už jen tak nepodají, na to máme v čele státu příliš velkou osobnost.

Neříkal Miloš Zeman, že chce být prezidentem sjednotitelem? Nejdou vaše úvahy tak trochu proti skutečnosti?

Ani v nejmenším, osobně ho spatřuji jako prezidenta s upřímnou snahou ČR zase dostat na výsluní. Trochu mne mrzí jeho naivní představa, že chce být prezidentem i té části veřejnosti, která volila jeho protikandidáta, bohužel ač by chtěl a jeho snaha komunikovat by byla sebevětší, nikdy by ho nepřijali. Měřítka pravdy a lásky jsou jasné a ty stávající prezident nesplňuje. Ostatně jsem na tom stejně (smích).

Jaké to jsou parametry?

Tak řekl bych například přijímat se psí devótností jednohlasně vše, na čem se evropské společenství tzv. domluví. Nehledat rozpory, nehledat hluchá místa, nepokládat nepříjemné otázky. Nepřemýšlet nad věcmi, věci spatřovat a číst zjednodušeně, protivníka posuzovat dle přání a názorů partnerů, ne dle vlastního vyhodnocovacího mechanismu. Brát úřad hlavy státu jen jako překlápěčku názorů větších bratrů, kdy ten větší tomu menšímu něco pošeptá a ten ho běží vykonat. Zcela a jasně posuzovat historii dle nových příruček, nepochybovat, nebourat schválené kulty, nikdy nezpochybnit odkaz Václava Havla, ač nikdo nesdělil, jaký odkaz to vlastně je. To je jen hodně ve zkratce.

Co říkáte na vyjádření nového velvyslance USA pana Shapira vůči stanoviskům pana prezidenta k Vladimiru Putinovi?

Pan velvyslanec je zde nový a působí velmi sympaticky, věřím, že se s panem prezidentem nejprve sejde a věci si pánové vysvětlí, já to nevidím nijak dramaticky. Jsme v době, která si žádá emoce.

Dlouhou dobu se hovoří o nevyváženosti České televize, je to opravdu tak?

Neřekl bych, že ČT vysílá nevyvážené, to určitě ne. Problém vidím v určitých redaktorech, kteří prostě neumějí kontrolovat své politické přesvědčení. Jako příklad bych uvedl např. slečnu Tvarůžkovou a pana Takáče, o kterých se to však již dlouhodobě ví.

Je česká mediální scéna celkově vyrovnaná a opravdu nestranná?

To je druhá věc a to už bohužel pravda není. Díky české mediální scéně ožily takové projekty, jako byla TOP 09. To byla věc pečlivě připravovaná a Mirku Kalouskovi patří metál za dokonalou pomstu KDU-ČSL. Ještě předtím zde v roce 2005 média vytvořila aktivistickou dvanáctku novinářů, která systematicky útočila na ČSSD. Válku, kterou jsme poté s médií rozpoutali, nešla vyhrát a dnes je zcela jasné, že se s médii neválčí. Bohužel střet jsme nechtěli onehdy my, ale spíše oni. No, a to, že Andrej Babiš nedávno strčil do svého nákupního vozíku i MAFRU, nepovažuji za dílo prozřetelnosti, ale spíše úkaz mediální nepolíbenosti, která ho dnes samotného mrzí.

Vraťme se trochu k politice. Jak hodnotíte své nástupce Daniela Hermanna na postu ministra kultury?

Těžko říct, vlastně o něm ani nevím, je to nejméně nápadný ministr kultury od dob paní Hanákové. Dana znám a mám i lidsky rád, je to slušný člověk. Ale abych řekl pravdu, tak na jeho ministrování nemám názor, neb jsem nezaznamenal žádný významný počin, co je ve funkci. Nemůžete, ač je to koaliční partner, ode mne očekávat, že ho budu chválit.

Často dáváte příměry z historie, jak na vás působí doba, ve které v tuto chvíli žijeme?

Jeden moudrý člověk kdysi dávno řekl jednu moudrou věc, která tak trochu kopíruje pocity, které z dnešní doby mám. „Pravda je jediná věc, které nechce nikdo věřit.“

Zpět do článků