Mgr. Vítězslav Jandák - Volební lídr ČSSD za Jihočechy

Aktuální

Media

„Když se má hlasovat o blbostech, nehlasuji“

30.12.2011

Některé zákony, které nám současná vláda předkládá do Sněmovny, jsou totiž tak blbé, že se pro ně ani nedá hlasovat.

Jistě si pamatujete na předvolební billboard předsedy TOP 09 a současného ministra zahraničí ČR Karla Schwarzenberga. Je na něm zachycen ve svém typickém „posezu“,  jak v hlubokém uvolnění se zavřenýma očima „přemýšlí“. A nad tím titulek „Když se kecají blbosti, spím“.

Vzpomněl jsem si na něj ve čtvrtek, když o mně napsali v Blesku, že jsem největším ulejvákem ve Sněmovně. Jak na ten nesmysl přišli? Inu, zdánlivě jednoduše. Údajně mám zaregistrován jeden z nejmenších počtů hlasování ze všech dvou set poslankyň a poslanců. 

Mám. Zřejmě bych se měl stydět. Nestydím. 

Blesk prý čerpal ze statistiky občanského sdružení KohoVolit.eu, které o sobě tvrdí, že se věnuje podpoře občanského povědomí o dění v politice. Poměr všech hlasování a těch, kterých se jednotliví poslanci skutečně aktivně účastnili, je prý pro statistiku určující. Mluvčí tohoto sdružení jistý pan Kamil Gregor se dokonce pokusil o bonmot tvrzením, že "když poslanec nehlasoval, jako by ve sněmovně nebyl". Kdyby ovšem pan Gregor i redaktoři z Blesku měli o práci poslance alespoň to nejzákladnější povědomí, museli by vědět, že množství a hlavně kvalitu odvedené poslanecké práce včetně času, který poslanec stráví ve Sněmovně, nelze měřit mechanicky pouze podle toho, kolikrát kdo stiskne hlasovací tlačítko. Dovolil bych si jenom připomenout např. počet přijatých telefonátů, návštěv a vyřizování jejich problémů či množství nikoli pouze formální korespondence (moje asistentka by mohla vyprávět), aktivní účast na jednáních výborů a podvýborů, iniciativu při jednáních poslaneckých klubů, setkání a jednání v poslaneckém regionu (zeptejte se v mé regionální kanceláři) a v neposlední řadě počet a obsažnost veřejných vystoupení přímo na jednání pléna Poslanecké Sněmovny. Toho si kupodivu všimli redaktoři Aktuálně.cz , kteří naopak potvrdili, že mne potkávají ve sněmovně pravidelně a že patřím i k častým řečníkům. 

Inu, není nad osobní zkušenost, kterou musím v tomto případě ocenit. Kdyby se mne moji kritici totiž ráčili zeptat, proč tedy tak často nehlasuji, přestože jsem ve Sněmovně fyzicky přítomen, hravě bych jim to vysvětlil. V řadě případů totiž nezvedám ruku ani pro, ani proti. Důvod je jednoduchý. Některé zákony, které nám současná vláda předkládá do Sněmovny, jsou totiž tak blbé, že se pro ně ani nedá hlasovat.

Proto bych příště Blesku navrhl jiný titulek: „když se má hlasovat o blbostech, nehlasuji“.

Zpět do článků