Mgr. Vítězslav Jandák - Volební lídr ČSSD za Jihočechy

Aktuální

Media

Na první pohled je to docela zajímavě vypadající brouček

09.06.2011

Na první pohled je to docela zajímavě vypadající brouček. Bohužel, jeho pověst nepatří v říši hmyzu k nejlepším. Tedy ostatnímu hmyzu je možná lhostejný, ale zkuste si jeho jméno vyslovit v kterékoli hospodě na území šumavského národního parku. Ano, mám na mysli kůrovce.

Na první pohled je to docela zajímavě vypadající brouček. Bohužel, jeho pověst nepatří v říši hmyzu k nejlepším. Tedy ostatnímu hmyzu je možná lhostejný, ale zkuste si jeho jméno vyslovit v kterékoli hospodě na území šumavského národního parku. Ano, mám na mysli kůrovce. Škůdce, který si vykousává chodbičky pod kůrou těch nejkrásnějších šumavských stromů, následkem čehož vidíme na Šumavě už zdálky tisíce prstů, zdvižených jako varování k nebi a žalujících na to, že nedokážeme zabránit kalamitě, na jejímž konci stojí desetitisíce uschlých stromů. Nejsem dendrolog ani entomolog, natožpak ekolog. Jenom mám rád přírodu, avšak také vím, že se tito experti mezi sebou v případě kůrovce nedokáží dohodnout.

Jenže kdyby šlo jenom o ně. Každý týden dostávám dopisy nebo e-maily, ve kterých se na mne jako na poslance obracejí voliči.

Zabraňte další devastaci přírody! Vyhubte kůrovce, vykácejte napadené stromy a vyžeňte ho ze Šumavy ven, i za cenu zásahu chemikáliemi! – volají jedni.

Zabraňte devastaci Šumavy! Příroda si pomůže sama, jen jí pro to vytvořte podmínky. Ať vás ani nenapadne rozšiřovat pásma kácení, ať vás ani nenapadne tahat sem nějaké jedy! – volají druzí.

Pane poslanče, vy se na to můžete dívat ?! – volají potom všichni společně.

Přátelé, co mám dělat? Jednou u mne převáží pocit, že si příroda opravdu pomůže sama (viděl jsem některé takové lokality na vlastní oči…). Jindy si naopak říkám: pily a sekery na ně, na potvory! Vzít jim přirozený zdroj potravy, otrávit je (doslova i obrazně) a táhněte, mrchy!

Ani náhodou, brání tomuto nápadu jedni akademici. Konečně dostal rozum, glosují druzí. A já si připadám opravdu jak mezi dvěma mlýnskými kameny. Kácet – nekácet ?! Těžit – netěžit ?! Podepsat petici ? Nebo raději tu druhou, opačnou ?

Přátelé moji, a když vám nevyhovím, začnete mi spílat všichni. Proto říkám zcela zásadně: nevím, a nestydím se za to. Stejně si nevyberu. I kdyby hlasování o některém z těchto nápadů bylo sebeuspokojivější, vždycky bude někdo nespokojen. A najde si viníka. Bude jím poslanec, který nehlasoval tak, jak ten druhý chtěl. Zatímco kůrovec si bude hryzat dál svoje chodbičky a šumavské smrky budou dál smutně trčet k obloze.

Zpět do článků