Mgr. Vítězslav Jandák - Volební lídr ČSSD za Jihočechy

Aktuální

Media

Stal jsem se členem ”klubu” Klokánek

01.06.2011

Na Den dětí, symbolicky k tomuto svátku jsem jel na návštěvu do Deštenské ulice v Jindřichově Hradci, abych se přesvědčil, jak Fond ohrožených dětí zvládl rekonstrukci bývalého penzionu, v němž vzniká stacionář Klokánek pro opuštěné, týrané, zneužívané a jinak znevýhodněné děti. Musím říct, že jsem se skutečně přesvědčil, že tato organizace má svůj smysl, že ji vedou skutečně zodpovědní lidé, kteří mají vizi a že mají i cit nejen lidský, sociální, ale i estetický.

Stal jsem se členem ”klubu” Klokánek

Na Den dětí, symbolicky k tomuto svátku jsem jel na návštěvu do Deštenské ulice v Jindřichově Hradci, abych se přesvědčil, jak Fond ohrožených dětí zvládl rekonstrukci bývalého penzionu, v němž vzniká stacionář Klokánek pro opuštěné, týrané, zneužívané a jinak znevýhodněné děti. Musím říct, že jsem se skutečně přesvědčil, že tato organizace má svůj smysl, že ji vedou skutečně zodpovědní lidé, kteří mají vizi a že mají i cit nejen lidský, sociální, ale i estetický.

To, co jsem na své návštěvě v jediném jihočeském Klokánku viděl, mne velmi mile překvapilo, a proto jsem se stal členem pomyslného ”klubu Klokánek”.

Proto na návštěvy se nejezdí s prázdnou, dovolil jsem si symbolicky přivézt symbol stacionáře – tedy plyšového klokánka, i s malým klokaním miminkem ve vaku. Jsem rád, že z něj paní předsedkyně Fondu ohrožených dětí JUDr. Marie Vodičková, i její kolegové měli radost, že jsem vybral dobře a že ”klokánek Slávek” dostal své čestné místo.

Moc bych si přál, i když to zní zvláštně, aby stacionář v Jindřichově Hradci, který je úžasný a skvělý po všech stranách, potřebovalo co nejméně dětí. A když už se sem přeci jen dostanou, a skvělé tety se o ně budou se vší péčí a láskou starat, aby se tu děti cítily dobře, a aby se jim zde alespoň z části vrátila důvěra v lidi a v to, že ne všichni jsou špatní, a že jsou okolo nich dospělí, kteří je mají rádi, umí a chtějí jim pomoci.

Jsem přesvědčen, protože se o Klokáncích hodně hovoří a dokonce i někteří nejvyšší představitelé tohoto státu “kydají hnůj” na tuto organizaci, že dělají obrovskou chybu. Že neví, o čem hovoří, že hovoří tzv. od stolu, a že by se měli podrobně seznámit s celou historií FOD, Klokánků a činností, kterou fond dělá a dělá ji skvěle.

A šokován jsem pak skutečností, a to tím, že stát stále více zvýhodňuje klasické ústavy, před právě takovými skvělými zařízeními rodinného typu, jako jsou Klokánky po celé ČR.

Ptám se, proč stát, proč ministerstvo práce a sociálních věcí přispívá na jedno dítě v Klokánku cca. 200 tisíc korun ročně a na dítě v dětském domově, či kojeneckém ústavu, či dokonce za neobsazené lůžko 400 – 500 tisíc korun?

Jsem velmi znepokojen i faktem, že paní JUDr. Marie Vodičková se svými úžasnými kolegy a šikovnou stavební firmou dokázali zrekonstruovat a vybavit dům za cca 15 milionů korun, a to přes problémy, které si sami nezavinily, a které se týkaly sporných dotací z EU. A stát, pokud rekonstruuje či buduje dětské domovy, či jiná zařízení obdobného typu, toto dělá za 70, 80, 100, 150 a více milionů korun. Takto se přátelé v našem státě šetří, a pak se nedivme, že musí tato vláda a jí podobné sdírat z kůže, seniory, nemocné, postižené, mladé rodiny s dětmi.

Nicméně, ani tento fakt mi nezkazí mou radost z toho, co se v Jindřichově Hradci povedlo. Držím pěsti celému FOD a Klokánkům a paní Vodičkové i jejím kolegyním a kolegům, aby se jim dařilo, a jsem rozhodnut, seč mi mé politické a lidské síly budou stačit, pomoci, jak nejlépe to budu umět. Však o některých nápadech, které bychom rádi zrealizovali, jsme při mé návštěvě s paní předsedkyní FOD již hovořili.

Jsem hrdý na to, že v mém poslaneckém rajonu – na Jindřichohradecku, v kraji, kde žiji, a kde se cítím doma, je takovéto zařízení, které má svůj smysl, a které může mnoho dětí zachránit a mnoha dětem pomoci.

S úctou

Vítězslav Jandák

Zpět do článků